Lidovky. cz: Na úvod by bylo asi dobré vrátit se na úplný začátek, tedy o desítky let nazpět do Ostravy. Jak vzpomínáte na své dětství, konkrétně na léta strávená ve školní lavici?
Své dětství můžu popsat jako šťastné. Nejdříve jsem chodil do školy na okraji Ostravy, kde bylo několik romských dětí ve třídě. Nijak jsem si neuvědomoval odlišnost. Jasně, že jsem vnímal, že jsem tmavší a že jsem Rom, ale byl jsem oblíbenec paní učitelky. Ta mi pořád opakovala, že ze mě jednou něco bude a všichni jsme byli kamarádi. Pak jsme se přestěhovali blíž do centra Ostravy a já zjistil, že jsem jediné romské dítě ve třídě. Na celé škole byly jen čtyři nebo pět romských dětí.

Lidovky.cz: Zmiňujete, že jste byl jediný Rom ve třídě, jak jste tuto situaci jako malý kluk vnímal?
Děti, ale i učitelé na mě pokřikovali špinavý cikán, i když moje maminka dbala o čistotu až přehnaně. Pamatuji si, že jsem byl hodně přátelský, ale najednou jsem se začal cítit méněcenný. Neměl jsem skoro žádné kamarády, a to i když jsem všem napovídal z první lavice a spolužáci ode mě opisovali při písemkách. Hodně dlouho jsem si myslel, že jsem výjimečný, a proto jsem v normální škole a ostatní kamarádi jsou pozadu.

Lidovky.cz: Myslíte, že vás zkušenosti z raného dětství s českým systémem vzdělávání ovlivnily natolik, že jste se v dospělosti začal plně věnovat této problematice i v organizaci Awen Amenca?
Ani ne tak, že bych v dětství vnímal nějaké bezpráví a pak se této problematice věnoval. Naopak jsem to bral jako dlouho normální. Tento názor změnila až zkušenost s anglickým vzdělávacím systémem. Poté, co jsem odcestoval do Anglie, pracoval jsem jako tlumočník a pak i vzdělávací poradce pro magistrát města Birmingham. Zjistil jsem, že v Anglii nemají zvláštní (později praktické) školy. Romské děti přicházející ze slovenských a českých zvláštních škol umisťovali do "normálních" běžných škol. U nás byl důvodem přemístění dítěte do zvláštní školy "špatná" čeština. V Anglii neuměly anglicky ani slovo a byly umístěny do běžné školy. Tehdy jsem se začal o toto téma více zajímat. Po příjezdu do Česka jsem pak začal pracovat na změně.

Lidovky.cz: Organizaci jste založil v roce 2013 a vaší první aktivitou byla kampaň na desegregaci škol v Ostravě, kdy jste zorganizovali společně s romskými rodiči zápisy romských dětí do běžných základních škol. Jak jste s rodiči pracovali?
Už v té době existovalo hodně organizací, které se zabývaly vzděláváním romských dětí. Ty ale pracovaly a dosud ještě pracují na segregovaných školách a zabývají se nápravou důsledků segregace. My jsme ale chtěli jít po zdroji problému. Proto jsme zvolili cestu organizování komunit a budování leadershipu u romských rodičů. Zejména těch, kteří se rozhodovali, na kterou školu zapíšou své dítě. Neříkali jsme jim, co mají dělat, nebo co je správné, ale poskytovali jsme jim informace o vzdělávacím systému, právech dítěte a důsledcích segregace. Oni se pak rozhodovali sami. Také jsme jim pomáhali budovat vůdčí schopnosti, které pak oni předávali ostatním rodičům.

Lidovky.cz: Na jaké bariéry jste naráželi?
Rodiče příliš nevěří různým organizacím. Počáteční nedůvěra panovala i v našem případě. Poté, co zjistili, že se jedná o kampaň, kterou si plánují a řídí oni sami, teprve opadla. Jen tak jsme mohli dosáhnout toho, že na akci k výročí rozsudku DH přišlo 2 000 Romů na náměstí v Ostravě.

Lidovky.cz: Jaké výsledky kampaň přinesla a jak ji zpětně hodnotí rodiče a děti?
Zapsali jsme dosud okolo 1500 romských dětí do běžných nesegregovaných škol přímo u zápisů, které jsme ze začátku monitorovali. Všichni rodiče jsou rádi, že jsou jejich děti v "normálních" školách. Občas si stěžují na větší výdaje (v segregovaných školách mají vše zadarmo), ale nikdo by neměnil.

Lidovky.cz: Vy jste se zasloužili mimo jiné o uzavření šesti tříd a jedné zvláštní školy pro romské děti v Ostravě-Porubě, které už jednoduše řešeno nebyly potřeba. Přesto... Setkáváte se s názory, ať už od vedení škol či přímo od učitelů, že není možné mít ve třídách tolik romských dětí, protože si to například rodiče ostatních dětí nepřejí?
Ano, my jsme ze začátku monitorovali zápisy do škol v Ostravě, ale i v jiných městech. Při jednom zápisu nám ředitel školy řekl, že má tři romské děti s odkladem, které musí vzít, takže už žádné jiné romské dítě letos nevezme. K zápisu tehdy přišlo devět romských dětí. Děti procházely různými testy a přesto, že všech devět dětí předem vyzkoušel v rámci kampaně speciální pedagog, všem devíti bylo oznámeno, že testy neprošly a nebudou přijaty. Děti plakaly a jejich rodiče chtěli přirozeně vědět, co udělaly špatně. Kolegyně Jolana, která byla přítomna jako monitor řekla, že děti byly před-zkoušené a že všechno umí. Učitelka pak emotivně vyhodila všechny papíry do vzduchu a nervózně řekla, že je vyzkouší znova. Poštou pak přišla zamítavá odpověď a ani jedno z devíti dětí nebylo přijato. Dva rodiče napsali stížnost a případ se dostal k soudu, který rozhodl ve prospěch rodičů. Soudce prohlásil, že ředitel diskriminoval romské děti tím, že se snažil limitovat jejich počet na škole a upíral jim tak právo na vzdělání.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na nějaký konkrétní příběh inkluze, který vás nejen v době založení organizace, ale klidně i později silněji zasáhl?
Každý rok nám rodiče s hrdostí ukazují vysvědčení. Jeden rodič doslova řekl: "Vidíte a oni říkají, že jsou romské děti hloupé". Jinak ale sledujeme vývoj "inkluze" v Čechách, nebo spíše chápání inkluze. Jsme zapojeni do projektu Rady Evropy a Evropské Komise INSCHOOL, který probíhá ve třech zemích Evropy a zaměřuje se na zlepšování inkluzivního prostředí na školách a výsledky z praxe jsou pak zahrnuty do změn legislativy. Díky tomuto projektu evidujeme posun v chápání inkluze na školách. Od minulých let, kdy se školy rozhodovaly, jestli inkluze ano nebo ne, se nyní debata přesunula k tomu, že inkluzi chtějí podporovat, ale důležitá je otázka jak.

Lidovky.cz: V dnešní době se velice často skloňuje slovo "komunita". Ostatně vy jste v letošním roce získal na Impact Hub MashUpu, který se věnoval právě komunitám, titul Nejinspirativnější leader. Pro komunitní leadery je určen také akcelerační program Impact First coworkingového centra Impact Hub, který právě přijímá přihlášky. Jaký smysl vidíte vy v organizování komunit?
Organizování komunit není v Čechách vůbec rozšířené, a proto uvítám každou aktivitu na podporu tohoto způsobu usilování o změnu. My sami jsme na základě praxe vydali manuál organizování komunit a pořádáme semináře pro neziskové organizace.

Lidovky.cz: Jaké projekty by se dle vás měly do tohoto akceleračního projektu přihlásit? Komu byste je doporučil?
Program bych doporučil každému, kdo chce dosáhnout nějaké změny, ať je to v jakékoliv oblasti, od ochrany přírody, přes posílení volební účasti, až po stavbu magistrály. Opravdu si neumím představit projekt, na kterém by metoda organizování komunit nešla použít.

Lidovky.cz: Pokud byste měl zmínit na konec našeho rozhovoru jedno přání, jaké by to v souvislosti se vzděláváním a rozvojem komunit bylo?
Naším přáním a předmětem našeho snažení je ukončení segregace romských dětí, které by prospělo nejen těmto dětem, ale i společnosti jako takové. Vzdělání je základ společnosti a závisí na něm budoucnost, prosperita jednotlivých komunit a celé společnosti.

Článek v Lidových Novinách: https://www.lidovky.cz/relax/lide/vzdelani-je-zaklad-spolecnosti-a-romske-deti-nejsou-hloupe-mym-pranim-je-ukonceni-segregace-romskych.A210830_145424_lide_ape#paywall-locked